Metoda a zdroje
Podvodní optika a změřená fyziologie rybího zraku: jakou barvu nástrahy daný druh v dané hloubce a v dané vodě opravdu vidí a z jaké dálky. Každé číslo má svůj zdroj.
Přečtěte si to, než začnete číslům věřit
Tato aplikace modeluje fyziku světla a kontrastu pod vodou. Nemodeluje chování ryb a nemůže vám slíbit úlovek. Říká vám, jak moc nástraha vystupuje z vody — a to je skutečná, měřitelná veličina, ta, na které závisí, jestli ryba vaši nástrahu vůbec dokáže odlišit od pozadí.
Metoda
Jerlovovy optické typy vody a model CDOM/sedimentu/chlorofylu pro sladkou vodu; Lambertův-Beerův zákon po vodním sloupci; Duntleyho (1963) přenos kontrastu včetně zpětně rozptýleného závojového světla; Govardovského (2000) šablony zrakových pigmentů z naměřených lambda-max čípků; zraková vzdálenost podle Aksnese a Utneho (1997).
Co tato voda propustí
K_d je difuzní útlum světla, které jde shora dolů; c je útlum svazku podél pohledové osy. Zaměnit je za sebe je v tomto oboru klasická chyba.
Změřeno u tohoto druhu
Přímá mikrospektrofotometrie, ERG nebo behaviorální spektrální citlivost pro tento druh.
Změřeno u blízkého příbuzného
Pro tento druh měření neexistuje. Vrcholy citlivosti čípků pocházejí od příbuzného druhu z téhož rodu se stejnou potravní ekologií.
Změřeno u stejné čeledi
Pro tento druh měření neexistuje. Vrcholy citlivosti čípků jsou náhradou na úrovni čeledi — spolehlivou pro to, na kterém konci spektra ryba vidí, ne pro jemné pořadí barev.
Spektrální data neexistují — odhad
Žádná přímá spektrální data se nepodařilo dohledat. Vrcholy citlivosti čípků jsou odhad z prostředí a fylogeneze, ne měření. Výsledkům pro vodu a hloubku věřte mnohem víc než pořadí barev.
UV nelze zobrazit
Tento druh má UV čípek a displej telefonu ultrafialové světlo vyzářit neumí. UV kanál je vykreslený v přiznané nepravé barvě. Navíc se UV pod vodou pohlcuje velmi rychle a v tříslovinné vodě mizí během centimetrů.
Zdroje
- Pope & Fry (1997). Applied Optics 36(33), 8710–8723.
- Govardovskii et al. (2000). Visual Neuroscience 17, 509–528.
- Aksnes & Utne (1997). Sarsia 82, 137–147.